Historie zámku Poláky

Renesanční tvrz

V areálu dnešního zámku původně stála tvrz a pozdější renesanční zámek, který postavili pravděpodobně v 1. polovině 16. století Mašťovští z Kolovrat. V písemných pramenech se zámek v Polákách poprvé připomíná v roce 1546.

Tehdy Bohuslav Mašťovský z Kolovrat prodal zámek se dvorem, vsí Poláky a dalšími dvěma vesnicemi Janu Žďárskému ze Žďáru. Nový majitel ale hned v následujícím roce zemřel a jeho syn Žibřid Žďárský v roce 1552 statek prodal Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic.

Zakladatelem filiálního kláštera nedaleko Poláků byl jistý Milhost, který ke konci 12. století mnichům nabídl k osídlení statek Mašťov. Milhost však nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech mnichy z Mašťova vyhnal. Kolem roku 1197 se pak mniši usadili v Oseku, kde jim poskytl azyl Slávek z rodu Hrabišiců.

Po jeho smrti Poláky zdědila Felixova sestra Barbora. Roku 1557 statek získal Václav z Lobkovic a na Duchcově, který jej v roce 1560 prodal Bohuslavu Felixi Hasištejnskému z Lobkovic a na Líčkově. Bohuslav Felix udělil Poláky roku 1772 do užívání své druhé ženě Anně z Fictumu a Egerberku. Podle Bohuslavovy poslední vůle z roku 1582 Poláky připadly jeho nejstaršímu synovi Janu Valdemarovi.

V roce 1589 získal Poláky Jan starší z Lobkovic na Točníku a Nové Bystřici a po něm jeho bratr Ladislav Lobkovic na Zbirohu. Když Ladislav upadl v nemilost císaře Rudolfa II., musel roku 1593 opustit české království a Poláky mu byly vedle dalších majetků zabaveny.

Ladislavova manželka Magdalena ze Salmu však prokázala, že značná část manželova jmění pocházela z jejího věna. Panovník jí tedy v roce 1595 navrátil kromě jiných panství také Felixburk s Egerberkem a Poláky. Sama ale na těchto spojených statcích dlouho nehospodařila.

Zakladatelem filiálního kláštera nedaleko Poláků byl jistý Milhost, který ke konci 12. století mnichům nabídl k osídlení statek Mašťov. Milhost však nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech mnichy z Mašťova vyhnal. Kolem roku 1197 se pak mniši usadili v Oseku, kde jim poskytl azyl Slávek z rodu Hrabišiců.

Již roku 1596 je od ní zakoupil Linhart Štampach ze Štampachu, pán na nedalekém Ahníkově. Dělením rodového majetku připadl Felixburk s Egerberkem mladšímu synovi Linharta, Matyášovi. Poláky získal další syn Jan Rejchart. Ten v mládí procestoval kus světa. Jako člen císařského poselství byl v Cařihradě přijat sultánem a v Moskvě moskevským veleknězem.

Již roku 1596 je od ní zakoupil Linhart Štampach ze Štampachu, pán na nedalekém Ahníkově. Dělením rodového majetku připadl Felixburk s Egerberkem mladšímu synovi Linharta, Matyášovi. Poláky získal další syn Jan Rejchart. Ten v mládí procestoval kus světa. Jako člen císařského poselství byl v Cařihradě přijat sultánem a v Moskvě moskevským veleknězem.

Po návratu domů se oženil s Annou Kaplířovou ze Sulevic. Zemřel přibližně dva roky před vypuknutím stavovského povstání. Jeho syn Zdislav tehdy ještě nedosahoval zletilosti, a proto majetek spravoval Zdislavův strýc Matyáš. Protože se Štampachové zapojili do stavovského povstání, roku 1622 byly Matyáši mladšímu Štampachovi ze Štampachu statky Felixburk, Egerberk a Poláky ze dvou třetin opět zkonfiskovány.

Ještě téhož roku je prodala česká komora Kryštofovi Šimonu z Thunu. Protože ale Zdislav Štampach ze Štampachu po delších jednáních prokázal, že se povstání nezúčastnil a zachoval jako evangelík věrnost císaři, byly mu Poláky se statkem v Libouši navráceny. Když Zdislav dospěl, opustil pro svou víru české království. Roku 1628 ještě před svým odchodem z vlasti prodal Poláky i s Dolany, Drahonicemi, Lomazicemi, Chotěnicemi a částí Hořence polnímu maršálovi Jindřichu Šlikovi z Holejče.

Šlikova dcera, provdaná za hraběte z Friedberku a Trauburku, dostala Poláky věnem a správu majetku postoupila manželovi. Později se však s ním dlouho soudila, až sám císař roku 1662 poručil Ottovi z Friedberka, aby manželce ihned Poláky vrátil a všechny škody jí uhradil.

Během třicetileté války byl renesanční zámek pobořen a zůstal ležet v troskách. V průběhu dalších let se pak majitelé statku nadále často střídali, například Strojetičtí ze Strojetic, hrabě Gustav Adolf z Warmsbachu nebo hrabata z Questenberku. Roku 1740 byl od Poláků oddělen statek Libouš, který byl následně připojen k panství Ahníkov.